Worm In Armor

MgA. Hynek Bařák, DiS. (1990) je absolventem malířského ateliéru Malby III u Petra Kvíčaly na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického a Vyšší odborné školy Restaurátorské v Brně.
Tvorba Hynka Bařáka se vyznačuje prolínáním realistických figurálních motivů a vrstvené barevné ornamentálnosti, kterou jsou formáty propojeny v kompaktně zpracovanou plochu. Ve své tvorbě je velmi inspirován starověkem a středověkem, který má velký vliv na jeho tvorbu. Je to období, o které se aktivně zajímá, a provází ho prakticky od dětství. V obrazech se objevují hlavně motivy rytířské zbroje, středověké artefakty a motivy, které jsou zásadní a i takové základní kameny jeho tvorby. Zbrojí je fascinován pro svou v pozdějším období středověku technickou dokonalost, zdobnost a majestátnost. Vlastně zbroj už neplnila jen funkci ochrannou, ale i reprezentativní, a můžeme ji považovat za samotné umělecké dílo, sochu. Vizuálně tedy čerpá převážně z historických inspirací, které se mimo jiné, v jeho tvorbě projevuje ornamentálním, dramatickým rukopisem nebo historizujícími parafrázemi. V pozdějších dílech se už od realistických námětů částečně odklání a inklinuje převážně k uvolněnějším projevům specifickým výraznou lineární abstrakcí, kde se inspiroval varhanní hudbou, jakožto jeho dalším stěžejním tématem. Jeho tvorbu jednotí specifický vizuální jazyk zakládající se na strukturálních tazích štětcem, které do sebe prolnuté tvoří celistvou mozaiku.
Hynek Bařák volně experimentuje s různými technikami vrstvenými přes sebe. Nemůžeme opomenout jeho recyklování starších, nalezených nebo vyhozených obrazů. Zde pracuje formou koláže. Recyklované práce jsou rozřezané na pásky, náhodně poskládané a přizpůsobené aktuálnímu rukopisu. Umělec se je tedy rozhodl zakomponovat do nových děl, které můžeme interpretovat časosběrně. Nové dílo tak nese známky minulosti, kdy umožnilo starým pracím dát „nový život“ a proniknout do současnosti. Tímto způsobem vzniká sediment různých interpretačních vrstev, které mluví jedna přes druhou. Vytváří tak proměnný, ale zároveň kompaktní celek, s nezaměnitelným vizuálním rukopisem. Dlouhodobě se Hynek Bařák zabývá cyklicky úzkým okruhem témat, která jsou mezi sebou nějakým způsobem propojena a která skrze osobitý styl neustále upcykluje. V současné době se zabývá tématem schopnosti zvířat se maskovat v přírodě tzv. kamufláže či mimiker. V na první pohled abstraktních obrazech se po pečlivějším zkoumání objevují různá stylizovaná zvířata, která záměrně ukrývá ve změti abstraktních lineárních tahů a nechává diváka tápat a zkouší jeho představivost, aneb najdi si svoje zvíře. Slovo mimikry použili poprvé William Kirby a William Spence v roce 1817 ve svém díle Introduction to Entomology a označili jím právě jev, kdy se hmyz podobá částem rostlin. Od té doby však slovo mimikry nabylo mnohem širšího významu. Slovo mimeze pochází z řeckého výrazu mimesis, což znamená napodobení. Mimikry v umění můžeme chápat v několika rovinách – od napodobování přírody až po konceptuální roviny skrytí, maskování nebo přizpůsobení se. V přírodě jsou mimikry strategií přežití – zvířata se skrývají nebo napodobují okolí. V umění to může být vizuální hra se schováváním – zvíře nebo objekt splývá s pozadím, zánik formy – pozorovatel musí aktivně hledat, co vlastně na obraze je, optické iluze – využití barev a struktur pro záměrné „klamání“ oka. Mimikry v umění nejsou jen o samotném napodobování, ale představují komplexní způsob, jak reinterpretovat realitu, zpochybňovat naše smysly a odhalovat skryté vrstvy významu. Ať už prostřednictvím vizuálních triků, konceptuálních narážek nebo digitálních inovací, které
stimulují divákovo vnímání a vyvolávají hlubší otázky o identitě a realitě. I zde se mohou objevit fragmenty z dřívější tvorby, například zbroje, varhanních píšťal, zubů či run. Neustále se objevuje směs figurálních či zvířecích motivů, mystických, převážně severských artefaktů, znaků, písma, recyklativních tendencí, které ve vrstvené malbě přechází v obsedantní abstrakci. Práce s tématem mimikry ve vlastní tvorbě je o balancování mezi tím, co je viditelné a co se skrývá. Jde o hru s identitou, vnímáním a kontextem, kde se můžeme pohybovat mezi naprostou literalitou a abstraktním pojetím.
Paralelně Hynek Bařák pracuje také na sérii PuzzleRecyclation. Vychází z autorovy dlouhodobé práce s recyklací nalezených, vyhozených či levně získaných obrazů a rozvíjí témata apropriace, dekonstrukce a iluze. Autor cíleně vyhledává puzzle s reprodukcemi známých uměleckých děl, které obvykle pocházejí z bazarů a nesou znaky používání – včetně chybějících dílků. Proces začíná složením celého obrazu (nejčastěji minimálně 1000 dílků), načež jsou puzzle opět rozloženy a jednotlivé části nalepeny na plátno s odstupem 1–2 cm.
Vzniká tak nový vizuální celek, který osciluje mezi abstrakcí a figurací: původní reprodukce zůstává ukrytá, ale zároveň je zřetelně přítomná. Posuny a mezery mezi dílky narušují iluzi celistvosti a odkrývají samotný mechanismus reprodukce.
Celek je nakonec sjednocen autorskou kresbou, která obraz transformuje a zároveň stvrzuje jeho novou podobu. Chybějící dílky se stávají impulzem k doplnění, k intervenci, k zpochybnění představy „dokončeného“ obrazu.
PuzzleRecyclation tak funguje jako hra i kritický komentář: problematizuje hranici mezi originálem a reprodukcí, mezi masovou zábavou a uměním, mezi řádem a chaosem. Vytváří prostor, kde se vizuální paměť diváka střetává s novou interpretací a kde absence může být stejně podstatná jako přítomnost.
Puzzle samy o sobě představují masovou reprodukci umění, kterou lidé skládají jako hru – často v domácím prostředí, v úplně jiném kontextu, než byl původní obraz zamýšlen. Tyto reprodukce navíc bývají komodifikované do zábavného předmětu.
Rozkládáním a posunem dílků autor dekonstruuje iluzi jednotného obrazu a odkrývá jeho „mechaniku“ – puzzle se promění v síť pixelů, která zároveň znejasňuje originál i odkazuje na digitální fragmentaci.
Sjednocující kresba funguje jako gesto autora, který celý proces znovu stmeluje, čímž vytváří nový „obraz o obraze“ – mezi abstrakcí a čitelností, mezi hrou a vážným výtvarným gestem.
Chybějící dílky přidávají moment ztráty, absence a improvizace – narušují dokonalou iluzi reprodukce a nutí hledat výtvarné řešení, čímž se z práce stává zároveň dialog se samotným médiem puzzle i s tím, co znamená „dokončený“ obraz.
Obě série spojuje autorův dlouhodobý zájem o iluzi, maskování a klamání oka. V Mimikry / Camouflage pracuje se zvířaty, která se rozpouštějí v prostředí a divák je musí aktivně „hledat“. Abstrakce se tu střetává s realistickým detailem a obraz se stává vizuální hádankou – paralelou k přírodním strategiím kamufláže.
V projektu PuzzleRecyclation se princip iluze objevuje na poli kulturní paměti a reprodukce. Autor cíleně využívá puzzle s reprodukcemi známých obrazů, které rozkládá, posouvá a znovu skládá do fragmentované podoby. Výsledný celek osciluje mezi abstrakcí a figurací, mezi přítomností a absencí „originálu“. Klam se tu rodí z narušené celistvosti, z chybějících dílků i z autorovy kresby, která obraz sjednocuje a transformuje.
Oba cykly tak propojuje hra se zrakem diváka – se schopností vidět, nevidět, domýšlet a rekonstruovat. Maskování, iluze a zpochybnění zřejmého se stávají nástrojem, jak zkoumat vztah mezi přírodou a kulturou, originálem a reprodukcí, realitou a její vizuální interpretací.