Beowulf XI

MgA. Hynek Bařák, DiS. (1990) je absolventem malířského ateliéru Petra Kvíčaly na brněnské Favu.

Tvorba Hynka Bařáka se vyznačuje prolínáním realistických figurálních motivů a vrstvené barevné ornamentálnosti, kterou jsou formáty propojeny v kompaktně zpracovanou plochu. Ve svých pracích je velmi inspirován starověkem a středověkem, který má velký vliv na jeho tvorbu. Je to období, o které se aktivně zajímá, a provází ho prakticky od dětství. V obrazech se objevují hlavně motivy rytířské zbroje, středověké artefakty a motivy, které jsou zásadní a takové základní kameny jeho tvorby. Zbrojí je fascinován pro svou v pozdějším období středověku technickou dokonalost, zdobnost a majestátnost. Vlastně zbroj už neplnila jen funkci ochrannou, ale i reprezentativní, a můžeme ji považovat za samotné umělecké dílo, sochu. Vizuálně tedy čerpá převážně z historických inspirací, které se mimo jiné, v jeho pracích projevují ornamentálním, dramatickým rukopisem nebo historizujícími parafrázemi. V pozdějších dílech se už od realistických námětů částečně odklání a inklinuje převážně k uvolněnějším projevům specifickým výraznou lineární abstrakcí, kde se inspiroval varhanní hudbou, jakožto jeho dalším stěžejním tématem. Jeho tvorbu jednotí specifický vizuální jazyk zakládající se na strukturálních tazích štětcem, které do sebe prolnuté tvoří celistvou mozaiku.

Hynek Bařák volně experimentuje s různými technikami vrstvenými přes sebe. Nemůžeme opomenout jeho recyklování starších, nalezených nebo vyhozených obrazů. Zde pracuje formou koláže, recyklované práce jsou rozřezané na pásky, náhodně poskládané a přizpůsobené aktuálnímu rukopisu. Umělec se je tedy rozhodl zakomponovat do nových děl, které můžeme interpretovat časosběrně. Nové dílo tak nese známky minulosti, kdy umožnilo starým pracím dát „nový život“ a proniknout do současnosti. Tímto způsobem vzniká sediment různých interpretačních vrstev, které mluví jedna přes druhou. Vytváří tak proměnný, ale zároveň kompaktní celek, s nezaměnitelným vizuálním rukopisem.

Dlouhodobě se Hynek Bařák zabývá cyklicky úzkým okruhem témat, která jsou mezi sebou nějakým způsobem propojena a která skrze osobitý styl neustále upcykluje. V současné době autor zpracovává téma schopnosti zvířat se maskovat v přírodě tzv. kamufláže či mimiker. V na první pohled abstraktních obrazech se po pečlivějším zkoumání objevují různá stylizovaná zvířata, která autor záměrně ukrývá ve změti abstraktních lineárních tahů. I zde se mohou objevit fragmenty z dřívější tvorby, např. zbroje, varhanní píšťaly, zubů či run. Ve tvorbě autora je tedy vidět, že jeho zájmy se často nemění. Neustále se objevuje směs figurálních či zvířecích motivů, mystických, převážně severských artefaktů, znaků, písma, recyklativních tendencí, které v jeho vrstvené malbě přechází v obsedantní abstrakci.