Stačí vstoupit a vnímat

Výňatek z rozhovoru byl převzat od Tomáše Hlivy, šéfredaktora časopisu FOTO a jeho nezkrácenou verzi najdete v tištěném vydání časopisu.  

Z vaší tvorby představujeme úryvek ze souboru Les. Tomuto tématu se ve své tvorbě věnujete především. Co vás na něm tak přitahuje?

Můj život je s lesem od narození úzce propojen, neboť dům, ve kterém jsem vyrostla, stojí přímo na jeho okraji. Ráno mne probouzely zpěvy ptáků a z usínání mne vytrhovali štěkající jeleni. Na každém obrázku, co jsem v dětství malovala, byl les anebo alespoň stromy. Les je pro mne branou k propojení s fantazií, vesmírnou energií vedoucí k poznání a klidu. Jako by se mi vždycky (a především po západu slunce) snažil našeptávat, kde je pravda a jak se rozhodnout dál. V lese je ukrytá obrovská moudrost. Stačí do něj vstoupit a vnímat. Petr Hruška, ostravský básník, před nedávnem v jednom rozhovoru řekl: „A pokud se budete chovat tak tiše a pozorně, aby se les před vámi otevřel, začne vám vyjevovat svá tajemství a poklady a člověk možná pak stejnou opatrnost a citlivost začne odkrývat a pociťovat sám v sobě nebo v druhém.“

Většina lidí noční procházky strašidelným lesem vymění třeba za klidné posezení u televizní obrazovky. Jaké to je být v noci sám v lese?

Vstoupit do temného lesa je pro mne jako ocitnout se v hloubi své duše. Díky tmě mé oči vidí vnitřním světlem. Zároveň je to cesta za sebepoznáním. Baví mě to spojení s lesem, kdy každý zvláštní zvuk zostří smysly, ale strach, který jemně rozbuší mé srdce, je ve skutečnosti strachem ze sebe samé. 

Vaše pocity, které z díla případný divák tuší, jsou však spíše temnější…

Baví mě představy lidí o lese jako o temném místě plném zla, které vypadá trochu jako v pohádkách bratří Grimmů nebo jako temný hvozd v Pánovi prstenů. Můj temný les skrývá spoustu tajemného, ale doufám, že také naivně pohádkového. Je to velké dobrodružství a ta já miluju. Zároveň jsem fascinována lidmi, kteří mají z lesa strach. Vlastně chci tímto temným lesem „škádlit“ všechny lidi vystrašené z něčeho neznámého. 

"Pokud se budete chovat tak tiše a pozorně, aby se les před vámi otevřel, začne vám vyjevovat svá tajemství a poklady"

Tvorbu Vladimíry si můžete prohlédnout na jejím Kakusei profilu.

Vladimíra Židková, rodačka z Frýdku-Místku, žije od roku 1990. V současnosti pobývá v Praze, studuje Institut tvůrčí fotografie při FPF Slezské univerzity v Opavě a rozvíjí svůj dokumentární cyklus „Gabi“, ve kterém zkoumá téma transsexuality.

Má za sebou několik skupinových výstav – v Domě umění v Opavě, na OFF festivalu Měsíce fotografie v Bratislavě v Pisztoryho paláci nebo v Galerii Medium v Bratislavě.